#NR – Hudba, podcast a nebo ticho?

Běhání není jen o nohách, ale i o hlavě.

„Každý běh má svoji atmosféru. Někdy chceš ticho a klid, jindy tě nakopne rychlá hudba, nebo si chceš zaběhnout s něčím zajímavým v uších. A víš co? Je to úplně v pořádku. Správně zvolený zvukový doprovod může z běhu udělat něco, na co se budeš těšit. Ať už je to oblíbený playlist, podcast, audiokniha nebo jen zvuky okolí, najdi, co ti nejvíc vyhovuje – a běhání se ti bude hned líbit víc.“

Chyba: Nutit se do něčeho, co ti nesedí.

„Někteří běžci tvrdí, že jedině běh v tichu je ten pravý. Jiní zase nedokážou udělat krok bez sluchátek. Pravda je ale jednoduchá – každý to má jinak.

Pokud ti ticho během běhu připadá nudné, klidně si pusť hudbu nebo podcast. Pokud se chceš naopak soustředit na svůj dech a pohyb, běhej bez sluchátek. Důležité je, aby sis běh užil/a.“

Řešení: Experimentuj a najdi svůj styl.

„Neexistuje jediný správný způsob. Zkus různé možnosti a uvidíš, co ti nejvíc vyhovuje.

🎵 Hudba – skvělá pro tempo a motivaci. Pomůže ti překonat únavu a udržet rytmus.
🎙 Podcasty a audioknihy – ideální pro dlouhé běhy, kdy chceš spojit trénink se zajímavým obsahem.
🌿 Ticho a zvuky okolí – skvělé pro soustředění, vnímání těla a relaxaci.“

Praktické tipy, jak to převést do praxe.

1. Zkus běhat s různými formáty.
   „Pár běhů s hudbou, pár s podcastem, pár v tichu. Zjistíš, co ti nejvíc sedí.“
2. Hudba podle tempa.
   „Na svižné běhy vyber rytmickou hudbu, na dlouhé výběhy něco klidnějšího.“
3. Podcasty a audioknihy na dlouhé běhy.
   „Dlouhé běhy utečou rychleji, když se ponoříš do zajímavého příběhu nebo tématu.“
4. Ticho pro vnímání těla.
   „Občas nech sluchátka doma. Poslouchej svůj dech, krok a okolí – pomůže ti to vnímat běh jinak.“
   

Moje preference

„Já a sluchátka při běhu nejsme moc dobří kamarádi. Pro mě tyto vymoženosti moc nejsou, párkrát jsem to zkusil na pro mě tzv. nudné dlouhé silniční běhy. Ale jinak se bez sluchátek a hudby, podcastu či knihy obejdu. Je to možná tím že mám 90 % běhů v přírodě a poslední dobou i v dosti zvlněném terénu, kde by mě hudba mohla tlačit do tempa, které není slučitelné s daným převýšením či technickou náročností terénu.

Ale jelikož beru běhy, vůbec ty pomalé a dlouhé jako vlastní terapii. Kde si rovnám své myšlenky, starosti či emoční výkyvy, tak v této fázi určitě nepotřebuji, aby mi něco narušovalo mé myšlenkové, a hlavně ty mimo myšlenkové pochody. Kolikrát, byť o dané problematice při výběhu nepřemýšlím, mě secvaknou souvislosti a napadnou řešení či možnosti, které mě velice mile překvapí.

Samozřejmě že pokud se člověk vydá touto cestou, tzn. že nebude poslouchat při dlouhých výbězích hudbu atd. určitě se občas dostane do stavu, kdy v soukromí či v práci řeší něco co z hlavy ne a ne dostat. V této chvíli by se mohlo stát, že bude celý běh pokažen negací z těchto myšlenek, ale zase je to výzva, jak sám se sebou pracovat, tak aby se člověk od těchto myšlenek oprostil. Emoční vrtochy naší hlavy jsou někdy opravdu složité a pokud ne a ne se jich zbavit tak osobně přistupuji k porušení tréninkové strategie a přidám si rychlý výběh kopce, či velice svižný úsek a věřte tomu že jakmile vám dojde kyslík, tak na nějaké vrtochy hlavy velice rychle zapomenete 😊.

Nevím, zda to mají všichni běžci, ale pokud běhám podle stanoveného tréninkového plánu a opravdu mi daný trénink nesedí, či mě nějak vnitřně rozčiluje (u mě třeba dlouhé roviny) dost často řeším proč mě ten trenér tak rozčiluje a zda tohle mám opravdu zapotřebí a současně si i na trenéra zanadávám. V mém případě je ovšem problém že tím trenérem jsem většinou já sám, no to bych vám pak nepřál slyšet co se v té mojí makovici odehrává za hovory. Vnitřně jim říkám #HovorySTrenérem, ale věřte mi, že plno těch hovorů není moc publikovatelných.“

Výzva na závěr

„Zkus to taky. Příště si na běh vezmi něco jiného než obvykle. Možná objevíš novou radost z běhání.“