Běžecké závody, běžecké zážitky
Proč jsou závody kořením života běžce?
Protože v sobě koncentrují celou škálu emocí, které by běžný trénink nikdy nedokázal vyvolat. Od okamžiku, kdy se ocitneš na startovní čáře, se začíná odehrávat mentální bitva: pohled na všechny ty rozcvičující se „gazely“ a „chrty“ vyvolává pocit, že jsi slon, který se omylem zatoulal do běžecké rezervace. V hlavě víří otázky: „Připravil jsem se dost? Není ta snídaně ještě moc těžká? Vzít si gel, nebo ne?“ Každý krok vpřed znovu prověřuje tvou odhodlanost.
Jakmile se ozve startovní výstřel, všechny plány a strategie často letí oknem, protože tě obvykle přepadne nový druh adrenalinu – náhle nevíš, jestli běžíš dost rychle, nebo až příliš rychle. A pak přijde nevyhnutelný moment pochybnosti: „Proč jsem se sem vůbec přihlásil? Mám tohle zapotřebí?“ Ale zároveň cítíš i jakousi zvláštní radost z utrpení, protože víš, že právě tohle jsou chvíle, které tě posouvají dál.
A pak je tu ten sladký finiš! Těch posledních pár kroků před cílem tě vybičuje k euforii, i kdyby ti zbývala už jen síla na úsměv pro fotku. V cíli se mísí pocity štěstí, vyčerpání a úlevy, možná i lehkého zklamání, když ti v paměti vyvstane ten dědeček, co tě suverénně předběhl. Ale i v tom je kouzlo – závod ti nastaví zrcadlo, kde vidíš, že i když nejsi nejrychlejší, pořád jsi překonal sám sebe.
A právě kvůli těmto emocím jsou závody kořením běžeckého života – dávají ti možnost zažít všechno od vzrušení, pochybností až po triumf. Každý závod je malý příběh, který tě obohatí, přidá pár vrásek a dá ti další důvod, proč zase vyběhnout.
Běžecké závody, běžecké zážitky
Tak jako jsou trénink a regenerace základními stavebními kameny každého běžce, jsou závody a běžecké zážitky kořením běžeckého života. Každý z nás má rád jinak okořeněnou pizzu, maso či jiné jídlo, a stejně tak každý z nás preferuje jiný typ, mix nebo styl závodů. Závodění a soutěžení je pro většinu lidí zajímavým zpestřením a pro mnohé také klíčovou součástí běžeckého tréninku. Proto není každý závod vždy zajímavý pro všechny běžce. Já dnes závody beru jako zpestření a v mnoha ohledech také jako velký zážitek, který k běhu patří. Některé závody běhám častěji, jiné vyzkouším jen jednou, a některé jsou mými vysněnými cíli, na které bych se rád připravil a jednou je zažil.
Moje běžecká přirozenost tíhne spíše k běhu v přírodě. Měkčí podklad, sem tam nějaký ten kopeček, občas nějaký kořen a trochu skalnatého povrchu mi také nevadí. Přesto jsem se připravoval i na pár silničních běhů, ale abych řekl pravdu, roviny mě děsí. Možná i proto jsem si stanovil pár výzev v rámci silničních běhů, abych prolomil svůj strach z dlouhých rovinatých úseků a naučil svou mysl, že když po 20 minutách běhu rovně zabočím a přede mnou se objeví dalších 5 km roviny, nezhroutím se z toho.
Rád bych zde zařadil pár svých postřehů ze závodů, které jsem absolvoval – zaměřím se jak na samotnou trať, tak na své emoce a hodnocení vlastního výkonu. Ty závody, které budu popisovat zpětně, možná budou mít již vybledlé emoce, ale i z nich snad vyplyne poučení pro mé další účinkování na běžeckém poli.
V poslední době se stávají fenoménem takzvané štafetové závody. Mohu říci, že i pro naši běžeckou partu se staly tyto závody velkým kořením nejen našeho běžeckého života. Myslím, že z některých z těchto závodů čerpáme energii, zážitky a emoce ještě několik dalších let. Je sice pravda, že jak tak trochu stárneme, začínáme postupovat v pořadí směrem dolů, ale ty zážitky nám nikdo nevezme. Mně osobně se zdá spojení tak individuálního sportu, jakým je běh, do víkendového štafetového závodu jako skvělý nápad a vždy se na tento typ závodu moc těším.
Janovská 19, 2024
Janovská 11 a 19 Asi podvědomě jsem si počkal na to aby můj první popis závodu vyšel na Janovskou 11 a 19, protože tady započal můj závodní běžecký cyklus, který trvá dodnes a současně je to můj nejčastěji běžený závod. Toto místo není jen místem mého prvního závodu, ale i místem mého dětství. Kde jako…
Czech 
English