Běžecké začátky

Byl jednou jeden životem unavený chlapík (ano, to jsem já), který se v práci nachomýtl k partě, která začala tak trochu plácat do tenisového míčku a nazývala to tenisem. Během této doby se mi trochu zvedla fyzička, a tak po rozhovoru s Petrem K., sportovcem tělem i duší, jsme se dostali na téma běžecké závody. Petr mě při jednom „tenisovém“ turnaji vyprovokoval, abych se přihlásil na takový malý závod v Janově nad Nisou, Janovská 11 a 19. Ani nevím, zda jsme se tehdy vsadili, nebo jsem to jen přijal jako výzvu, ale nakonec jsem ten závod „běžel“.

Musím podotknout, že Petr měl tak trochu smysl pro humor. Protože Janovská 11 a 19 je tak trochu drsnější závod, který původně před cca 40 lety vznikl jako testovací závod pro připravenost lyžařů před sezónou. Závod je nejenom těžký svými soupeři, ale i profilem, který je maličko zabijácký. I když jsem měl na přípravu cca 2 měsíce a nulovou zkušenost s tréninky na tento typ běhu, usoudil jsem, že Janovská 11 (11 km) by mě asi zabila. Tak jsem se přihlásil na nejkratší trasu 6 km, kde jsem startoval s dětmi, důchodci a opravdovými hobby běžci. Nakonec jsem to do cíle dotlačil a tam na mě čekalo milé setkání s mojí bývalou trenérkou kanoistiky, která podávala doběhnuvším tzv. medaili za přežití. Po tomto zážitku jsem s touto formou zábavy neskončil, ale začal jsem docela pravidelně pobíhat a postupně jsem přešel k běhání. Tady by se dalo říci, že se ze mě stal „opravdový“ běžec.

V té době jsem také objevil běžeckou skupinu Jablonecké Mattonky, kterou vede Jiří Sucharda. V rámci aktivit této běžecké skupiny jsem přičichl k běžeckému mixu. Postupně jsem s touto skvělou partou zažil plno úžasných zážitků a doufám, že ještě zažiji mnoho dalších.

Další z mnoha zlomů na mé běžecké cestě byla účast na team buildingové akci na Malé Skále. Naše (moje bývalá) firma se dostala na mezi firemní team buildingovou akci, kde se organizovala firemní štafeta družstev (běh, cyklo a jízda na lodi). V každém týmu musela být alespoň jedna žena. Jako bývalý kanoista jsme s kolegou vytvořili docela silnou loď, a jelikož v týmu jsme měli solidní běžkyni a skvělého cyklistu, docela jsme si věřili, že na firemní akci můžeme uspět. Naše dobrá běžkyně Verča, trochu nezkušená ve znalosti čských vytrvalostních běžců (jako já), se chytla prvního a snažila se ho udržet. Bohužel na to dojela a do cíle se spíše dobelhala, než doběhla. Libor, zkušený cyklista, naši štafetu dotáhl na třetí místo a my s Petrem J. jsme už na první obrátce měli druhou loď skoro na lopatě. Ale k první příčce to bylo hodně daleko. I přes veškerou snahu se nám to nepovedlo, i když jsme je dost stahovali. Byl to úspěch, ale to první místo mě v hlavě tak trochu hlodalo a řekl jsem si, že příště toho prvního běžce porazíme, i kdybych to měl odběhnout sám. No, bohužel se tak asi nikdy nestane, protože tenkrát za KSM Casting běžel „nějaký“ Víťa Pavlišta. Pokud nevíte tak v té době (ono i dnes) to byl jeden z členů atletické běžecké špičky v ČR.

Je pravda, že takto nepřímo mě vlastně Víťa motivoval k tomu, že jsem se začal trochu koketovat s během. A myslím, že až mi došlo, že mého cíle porazit Víťu Pavlištu asi již nedosáhnu, tak se ze mě stal běžec.