Běžecké zkušenosti

Jak už jsem tady zmínil, sportu jsem se věnoval od malička. V dospělosti jsem ale sport úplně vypustil ze svého života, a teprve kolem mých 33 let jsem se k němu začal pomalu vracet.

V té době pro mě byla nepředstavitelná myšlenka, že bych někdy, někde běhal. Dokonce mám historku, kterou mi nyní občas doma připomínají. „Jsme s rodinou na výletě v Jizerských horách, někde okolo Slovanky, Královky, Josefodolské přehrady.“ Jak se tam, tak pohybujeme pohodovým výletním tempem, kolem nás proběhne běžec a můj komentář zní: „To je blázen.“ Přesuneme se o pár kiláků dál a ten samý běžec znovu křižuje naši trasu. Můj další komentář je: „Co z toho má?“ A když jsme ho potkali počtvrté, už jsem dost sarkasticky pronesl: „Tak tohle není pro mě, mě běh nikdy nebavil.“

Dnes, když má manželka pocit, že toho sportu už bylo dost, mi tuto historku s radostí připomene slovy: „Vždyť tě běh nikdy nebavil, tak kam zase jdeš?“

No a vidíte, dnes si bez sportu, hlavně běhu, nedovedu představit svůj život na této planetě. Je zvláštní, jak se člověk v čase mění a jak jedna malá sázka nebo výzva dokáže změnit pohled na svět a vlastní chování.

Dnes už je běh součástí mého bytí a pokud jsem nucen udělat sportovní či běžeckou pauzu, tak se mnou není k vydržení (ani já sám se sebou nevydržím). A co vlastně pro mě pohyb (běh) dnes znamená? Určitě relax (pokud tedy nedřu na nějaký velký závod), uvolnění, odvrácení mysli od běžných problémů, ať už pracovních nebo soukromých. Pomáhá mi také tvořit nadhled nad problémy, utužuje disciplínu a také dokáže udržet soustředění na cíl, což podporuje pevnou vůli. Dále je to radost, někdy příležitost setkat se s přáteli, kteří svět vnímají podobně, a jindy zase možnost být sám, nechat na sebe působit okolní přírodu a vypnout všechny ostatní smysly.

A co je ten pomyslný běžecký top v mém světě? Je to velký mix emocí, chemických látek (endorfiny, …), které tělo uvolňuje, mnoho přátelství a skvělých zážitků. A když se vše sejde v jeden moment, dostávám se do stavu tzv. Běžecký flow – to je pocit, jako když běžíte bez zábran, s čistou hlavou, bez myšlenek, tělo bez bolesti, a vy jen vnímáte krásu pohybu a okolí. To se nedá slovy popsat, to se dá jen zažít.

Je pravda, že o podobných pocitech a stavech píše nebo mluví mnoho běžeckých nadšenců, a i já jsem o tom slyšel ve svých běžeckých začátcích. Ale nikdy jsem si to nedovedl představit a vždy jsem přemýšlel, jak toho ti běžci dosáhli. Dnes, když se podívám zpět, vlastně ani nevím, jak takového cíle dosáhnout. Nejspíše jediná rada je: zkoušet běhat a ono to přijde.

Dnes je běh velmi populární a pokud jste začátečník, je velice těžké se zorientovat v tom, co je dobré. Každý druhý běžec má svůj skvělý a zaručený recept na to, jak běhat a zlepšovat se. K tomu samozřejmě přispívají i sociální sítě, kde každý vypadá skvěle, je šťastný a spokojený a vždy se vše povede tak, jak si předsevzal. Ale podvědomě asi každý ví, že takhle život a ani běh nefunguje, i když si myslíme, že by to bylo skvělé. Asi by to ale nebylo ono. Každý si ke svému cíli musí dojít svou cestou. A to už jen proto, že každý z nás vnímá svět přes jiné „brýle“, které si během života nasadil. Každý má jiné zkušenosti, dovednosti, přednosti a preference, a proto neexistuje k cíli jedna univerzální cesta.

Já mám svou vlastní cestu, kterou jsem se z části rozhodl zveřejnit na tomto blogu, a pokud někomu mé zkušenosti, a hlavně ty špatné cesty, pomohou otevřít oči a najít vlastní cestu k pohybu zvanému běh, najít v něm zalíbení a případně i motivují k nějakému tomu řízenému tréninku na nějaký konkrétní cíl, tak budu jen rád. Jak jsem již někde zmínil, vše, co zde budu uvádět, bylo otestováno na lidech – většinou na mě, občas i na známých nebo pár běžeckých nadšencích. V této části blogu budu uvádět právě své zkušenosti z této běžecké cesty, a to i ty, které nevedly ke kýženému výsledku nebo spíše vedly k neúspěchu, či dokonce zranění nebo nemocím.