#NR – Neboj se střídat běh a chůzi

Chůze není selhání, je to strategie

„Když začneš běhat, možná si myslíš, že musíš běžet celou trasu bez zastavení, jinak to nemá smysl. Ale víš co? Není to pravda.

Jedna z nejlepších věcí, kterou můžeš v začátcích udělat, je střídat běh a chůzi. Pomůže ti to vybudovat vytrvalost, snížit riziko zranění a hlavně – užít si běhání bez zbytečného trápení.“

Chyba: Snažit se běžet za každou cenu.

„Mnoho začátečníků se snaží běžet co nejdéle bez přestávky. Jenže když nejsi připravený, brzy se vyčerpáš a běhání se stává bojem místo radosti.

Běh na hraně sil vede k frustraci, bolestem a v nejhorším případě i ke zranění. A to určitě nechceš.“

Řešení: Střídej běh a chůzi – není to nic nového.

„Chůze není selhání, ale skvělý nástroj, který ti pomůže běhat déle a efektivněji.

A víš, že tuhle metodu používali už indiáni? Tzv. indiánský běh spočíval ve střídání běhu a chůze, což jim umožnilo efektivně zdolávat velké vzdálenosti bez vyčerpání.

Takže pokud chceš běžet chytře, ne tvrdě, začni to dělat jako oni:

• Postupně zvyšuj vytrvalost – běž kratší úseky a postupně je prodlužuj.
• Minimalizuj riziko zranění – tělo se lépe přizpůsobuje novému pohybu.
• Užij si víc běhání – méně zadýchávání, méně bolesti, víc radosti.“

Praktické tipy, jak to převést do praxe.

1. Začni s jednoduchým poměrem.
   „Pokud jsi začátečník, začni třeba 3 minuty běhu, 3 minuty chůze. Nebo si nastav interval, který ti vyhovuje. Postupně běžecké úseky prodlužuj.“
2. Plánuj si trasu tak, aby ti střídání dávalo smysl.
   „Například běhej na rovince a do kopců přecházej do chůze. Uvidíš, že ti to pomůže vydržet déle.“
3. Sleduj svůj pocit, ne hodinky.
   „Nemusíš řešit tempo nebo vzdálenost. Hlavní je, aby ti střídání běhu a chůze pomáhalo cítit se dobře.“
4. Neber chůzi jako porážku.
   „I já po více než deseti letech běhání občas přejdu do chůze. Takže se za to nestyď a udělej to, co ti pomůže běžet dál.“
   

Moje zkušenost

„Když jsem začínal běhat, měl jsem v hlavě jedno – uběhnout svůj první závod: Janovskou. Kdo ji zná, ví, že většina hobby běžců už po prvním kilometru musí sklopit hlavu a přejít do chůze. První 350metrový kopec je jen zahřívací část, protože další stoupání pokračují ještě několik kilometrů. 😊

Dlouho jsem měl problém si přiznat, že někdy je efektivnější a rozumnější přejít do chůze a tím si ušetřit energii na další část běhu. I teď si musím vždy ujasnit, jaký cíl má můj trénink. Pokud je to aerobní běh, tak některé kopce či jejich části prostě musím zdolat chůzí. Moje ego s tím občas nesouhlasí, ale když už jsem běžec i trenér v jedné osobě, těžko se pak vymluvím, že jsem si nevšiml, jak mi vyskočila tepovka. 😅

Ale pro dlouhé běhy v přírodě (terénu) musím i já občas přejít do chůze, abych si nechal energii na další část. A to doporučuji každému začátečníkovi – nejenom v kopcích, ale i na rovině.

A abych nezapomněl, vždy po těžší nemoci aplikuji pro první testování běho-chůzi. Po mnoha ostrých návratech, kdy jsem místo stupňování zátěže musel zpět do regenerace nebo se nemoc vrátila, dnes volím postupný návrat.

A po mé poslední zkušenosti musím přiznat, že po chřipce jsem měl tento proces ještě prodloužit. Jakmile jsem začal navyšovat objemy, tělo stále nebylo v pořádku a po třech týdnech jsem musel na nulu. Pár dní odpočinku, a pak znovu pomalu od běho-chůze zpátky k běhu. Poučení? Raději zvolni, než aby sis musel dát pauzu.“

Výzva na závěr

„Příště, až vyběhneš, zkus to jinak. Střídej běh a chůzi a uvidíš, že vydržíš déle a budeš se cítit lépe. A nezapomeň – i chůze se počítá!“