#NR – Dýchej nosem, ne pusou – to je tvé startovací tempo.

Začni s pokorou a v klidu

„Když začneš běhat, je snadné se dostat mimo svou komfortní zónu – píchání v boku, lapání po dechu a pocit, že běhání je jen dřina. Ale co kdybych ti řekl, že to jde jinak?

Klíčem je jednoduché pravidlo: Dýchej nosem. Dýchání nosem ti pomůže najít pohodové tempo, ve kterém můžeš běžet déle a s radostí.“

Chyba: Příliš rychlé tempo a dýchání pusou.

„Jedna z nejčastějších chyb začátečníků je běhání příliš rychle a dýchání pusou. Tělo je pak vystavené stresu, což vede k tomu, že se zadýcháš, vyčerpáš a myslíš si, že běhání není pro tebe.

Pravda je ale opačná – běžíš rychleji, než bys měl. Dýchání nosem je skvělý způsob, jak zpomalit, zklidnit se a dostat tělo do pohodového rytmu.“

Řešení: Dýchej nosem, ne pusou.

„Začni dýchat nosem. Možná ti to zpočátku bude připadat zvláštní nebo náročné, ale postupně zjistíš, že:

• Zpomaluješ tempo: Nosní dýchání tě automaticky udržuje v pohodové zóně.
• Zlepšuješ využití kyslíku: Dýchání nosem je efektivnější a pomáhá ti vydržet déle.
• Zklidňuješ mysl: Pomáhá snížit stres a udržet stabilní rytmus běhu.

Pamatuj, že není špatné přejít do chůze, pokud je to potřeba. Nosní dýchání tě naučí poslouchat svoje tělo.“

Praktické tipy, jak to převést do praxe.

1. Začni při chůzi.
   Trénuj nosní dýchání nejprve při chůzi, abys své tělo zvykl na nový rytmus.“
2. Zpomal.
   „Běhej v tempu, které ti umožní dýchat nosem. Pokud začneš lapal po dechu, zpomal nebo přejdi do chůze.“
3. Najdi svůj rytmus.
   „Nádech na dva kroky, výdech na dva kroky – nebo jiný rytmus, který ti sedí. Rytmus se může měnit, ale měl by být klidný a přirozený.“
4. Buď trpělivý.
   „Na začátku může být nosní dýchání těžké, ale nevzdávej to. Postupně si na to zvykneš a běhání se stane pohodovějším.“
   

Moje postřehy

„Celkově hlídání tempa byla pro mě v začátcích hodně složitá situace, a než jsem pochopil, že tempo okolních běžců není to moje, trvalo mi to pár let. Poté jsem začal hlídat své tempo běhu, a to byl velký posun. Jenže kopce mi v tom dělaly bordel, a bylo po správném tempu.

Přešel jsem na hlídání tepovky, ale s optickým senzorem to nebylo ono. Když jsem si pořídil hrudní pás, zjistil jsem, jak moc jsem musel zpomalit, abych běžel v aerobní zóně, a jak moc přidat, abych se dostal do diskomfortu. Ale pořád tu byla otázka dechu nosem.

Jsem silný alergik a dřív jsem si myslel, že nosní dýchání u mě nepřichází v úvahu. Každou takovou myšlenku jsem okamžitě zavrhl. Před dvěma lety jsme s manželkou narazili na videa Rostislava Václavka a jeho osvětu ohledně nosního dýchání. Začal jsem cvičit a dnes běhám celoročně s nosním (a jediným správným) dýcháním.

Pokud to zvládl alergik a paličák jako já, zvládneš to i ty. Nepotřebuješ drahé hodinky, hrudní pás ani složité plány – stačí začít dýchat nosem.“

Výzva na závěr

„Příště, až vyběhneš, zkus jednoduché pravidlo: dýchej nosem. Možná budeš muset zpomalit, ale to je v pořádku. Důležité je, aby ses cítil dobře a běhání tě bavilo.“